Súbory cookie nám pomáhajú poskytovať služby. Používaním našich služieb vyjadrujete súhlas s tým, že používame súbory cookie. Ďalšie informácie Dobre

Prezeráte si mobilnú verziu motoride.sk.
Prepnúť na PC verziu.

Menu

Články | Videá | Tipy | Fórum | Kalendár | Inzercia

Pridaj aj ty článok o svojej motorke!

Diskusia Diskusia k článku (170)  [Verzia pre tlač] Tlač

Přetopený Hikari expres - Honda STX 1300 1/2

 Zdieľať

Pridané: 13.07.2004 Autor: r.gs
Čitatelia: 13619 [Testy a predstavenia - Test]

Obří třináctistovka se srdnatě položila do dlouhé a táhlé zatáčky kdesi v okolí Dukovan. Bohužel nebyla tak táhlá, jak to na první pohled vypadalo a zvolený rádius se při rychlosti 180 km/h ukázal přeci jen trochu optimistický. Stačí ale jen pozměnit tlak na řídítkách a mašina poslušně utahuje oblouk, bohužel ovšem také pokládá vnitřní stupačku na asfalt. Hlasitý drnčivý zvuk, zpocené ruce spolujezdkyně a můj tep kdesi kolem 120-ti jsou ale jediné nepříjemné projevy poměrně brutálního průjezdu. STX 1300 je výborný stroj a jen tak něco ho z míry nevyvede.

Ano, dnes máme v prádle dlouho očekávaného nástupce klasického Pan Europeana ST 1100. Starý dobrý Pan mi stojí doma v garáži a tak jsem se na toho nového sekáče náramně těšil. Za pět dní jsme spolu nalítali přes 2200 km a ještě nikdy jsem neměl z nějaké motorky tak rozporuplné pocity, jako právě z něho. Ale to bych předbíhal, nejdříve se seznámíme. STX 1300 zdědil po svém předku asi jen dvě věci – celkovou koncepci a páku, za kterou se vytahuje na hlavní stojan. Všechno ostatní je nové, jiné, modernější, komplikovanější. Jestli bylo dobré kompletně opustit tolika lety prověřenou techniku a vytvořit vše znovu, to ukáže až čas a spokojení (či nespokojení) majitelé. V každém případě zapomenut je trubkový rám, analogové přístroje, jednoduše střižená kapotáž a ventilový rozvod poháněný ozubeným řemenem. Na oplátku jsme dostali stabilnější jízdní vlastnosti, elektricky nastavitelné plexi (to ovšem jen u dražší verze společně s ABS), moderní vzhled, no a v neposlední řadě výkonnější a točivější motor. Je však velmi zajímavé, že celá tahle překopávka nijak dramaticky nezvýšila konečnou cenu, což náramně potěší. Tedy zas až tak moc ne, bo furt je to půl milionu, sakra. Ale to je pro tuhle kategorii bohužel vcelku normální suma.
Ale odpoutejme se od přízemních úvah o penězích které nemáme a vrhněme se do radostného víru vlastního pozorování. Pokusíme se zaměřit na přímé srovnání dvou generací. S tou starou mám plno zážitků a s té nové jsem právě slezl, takže můžeme začít.

JAK VYPADÁME?

Už při prvním pohledu je jasné, že nový kabátek je střižen podstatně atraktivněji než původní kapoty na ST 1100. Přesto základní podobnost tu určitě záměrně zůstala. Nízko položená zrcátka s integrovanými blinkry, boční křidýlka skrývající padací rámy, nerušený pohled na hlavy motoru, do kapot zakomponované ale sundavací kufry, sdružené zadní světlo, třípaprsková kola. Všechno má ale ostřejší rysy, agresivnější vzhled. Přední dvojité světlo vystrčené do zobanu nad přední blatník, víc sklopené a aerodynamičtěji tvarované „uši“ zrcátek, trojúhelníkový otvor pro přívod vzduchu pod čelní plexi. Zmizely poněkud skútrojdně jednoduché tvary, na druhou stranu se tyhle nové a členitější kapoty podstatně hůř mejou. To ostatně platí i pro kola. Tam kde bylo původně všechno zakryto a zakapotováno dnes ukazuje motorka hrdě svůj hliníkový rám i konstrukci podsedlových nosných prvků. Že tam tudy lítá od zadního kola za deště svinstvo přímo na nohy spolujezdce? Hhm, co na to říct? Snad bude mít spolujezdec pořádný boty…

Velmi se povedlo elektricky nastavitelné plexi. Původní pevné s protiturbulenčními otvory překonává v každém případě, navíc se s ním člověk za dlouhých přesunů náramně vyblbne. Je vám horko? Spustit. Chcete jet s otevřenou přilbou? Vysunout. Chcete provětrat zezadu? Vysunout ještě výš. Díry na silnici? Zase dolů. Kamion v protisměru? Nahoru. Holky u cesty? Dolů… snad je ten elektromotor z rodu trvanlivějších. Ke cti konstruktérů slouží i to, že motorka vypadá velmi dobře jak se zasunutým, tak i s plně vysunutým štítem. Asi proto si může dovolit takový luxus, že po vypnutí klíčku zůstane štít bez pohybu v poslední pozici. Nezasouvá se cudně do základního nastavení, aby zakryl trapnou skutečnost, že v horní poloze vypadá celek jak po těžké havárii.

Obdobná situace je u zpětných zrcátek. Je v nich tedy vidět v podstatě stejně jako dřív, ale jejich kryty jsou lépe tvarovány, na ruce fouká zase o trochu míň. Ovšem základní problém zůstal. Jsou přibližně ve stejné výšce jako zpětná zrcátka u většiny osobních automobilů, takže pokud jste sundali kufry a toužíte se svižně proplejtat dopravní zácpou, občas si na ně opravdu od srdce zanadáváte. Taky pokud spolujezdkyně zůstane sedět s trochu víc roztaženýma dlouhýma nožkama, budete z většiny zírat na její špičkově tvarovaná kolínka. No a pokud za vámi bude sedět s nohama do praku vaše mnoholetá manželka, jejíž vepřová kolena znáte do posledního detailu, nepotěší to ještě o kapánek víc. Také při každém sebemenším ulehnutí na asfalt si kryt zrcátka nejspíš odložíte, přestože integrované padací rámy zachrání opravdu hodně. Inu, tradice je tradice a se zrcátky nahoře na kapotáži by to už prostě nebyl Pan.

CO ODVEZEME?

Úložné prostory jsou na cesťáku poměrně zásadní záležitost. Přestože se na první pohled může zdát, že se toho moc nezměnilo, opak je pravdou. Začneme pod sedlem, tam to bude rychlý.

U obou typů je pod sedlem hlavně nádrž, přesto u staršího provedení je v zadní části poměrně dost velký úložný prostor. U nového STX to ovšem už neplatí. Místa je tam tak na peněženku. Nacpat pod sedlo motolékárničku a zároveň sprej na gumy chce opravdu zásadní zkušenosti se zaváděním dlouhých a pevných válcovitých předmětů do malých štěrbinek. Pokud se to nakonec i povede, je třeba se podle toho chovat. Rozhodně doporučuji například lehké odřeniny zavazovat jen roztrhanou košilí, lékárnu nevytahovat - už by tam nemusela jít zpátky. O spreji vůbec nemluvím, ten tam buď nechte navždy, nebo ho rovnou dejte tam, kam patří. Totiž do levé schránky v kapotáži, kde na něj výrobce pamatoval upravenou vnitřní stěnou. Sice tam bude zabírat místo, ale schránka je naštěstí dost velká, větší než ta na druhé straně. Ta navíc není zamykací. Na ST1100 jsou schránky také, jsou však o něco menší a zamyká se naopak ta pravá. Prostě je to obráceně. Navíc na STX konečně odpadl rozčilující boj s víkem té neuzamykací schránky, která na ST buď nešla otevřít nebo pokud v ní něco bylo, nešla pro změnu zavřít. Tady boduje STX, schránkám není co vytknout.

Jinak je tomu ale u bočních kufrů které jsou v ceně, jak se na správný cestovní stroj sluší. Obsah je stejný, tedy 35 litrů na každé straně. Využitelnost prostoru je kupodivu velmi dobrá, významnou měrou se na tom podílí vnitřní „rantl“ kolem spodní části kufru, za který jdou věci nastrkat tak, že při otevření na motorce zůstanou pěkně na svém místě. Vnitřní upínací popruhy nebyly součástí testovaného stroje, ale na jejich montáž je pamatováno upínacími body. Řekl bych, že nové kufry jsou skladnější než ty staré. Tady ovšem pozitiva končí a nastupuje rozčarování. Systém zamykání je kompletně přepracovaný a nebyla to šťastná cesta změny. Malý, žlutý, šikmooký a křivonohý projektant zřejmě neměl svůj den. Na rozdíl od minulého provedení je totiž nutné po otevření kufru nechat klíč v zámku nebo zámek zamknout a klíč vytáhnout, pak ovšem nelze zavřít víko, to dá rozum. Prostě prekérní situace, zvlášť při balení doma v předsíni, kdy máte dva kufry a jen jeden klíč. Nebo na cestě, kdy si chcete do kufru uložit něco, pro co často chodíte. Pokaždé musíte vypnout motor, vytáhnout klíč, odemknout, otevřít, zavřít, zamknout, zasunout, nastartovat… grrrrr. Navíc to odemykání zase není až tak jednoduchá záležitost. Zámek je totiž částečně umístěn pod madlem kufru, které se při odemykání urputně plete do cesty. Pokud máte na klíči ještě nějaký přívěsek, jste na nejlepší cestě k žaludečním vředům. Kde jenom zůstal geniálně jednoduchý, přesný a spolehlivý systém dvou zámků na kufrech ST1100?

 jízdní pozice je uvolnená a kapotáž při správném nastavení štítu chrání výborne
jízdní pozice je uvolnená a kapotáž při správném nastavení štítu chrání výborne

Pokročíme k systému přichycení na motorce. Tady je v zásadě vše při starém, přesto úplně jinak. Odemknout se musí samostatný zámek na motorce, odjistit mechanismus, zalomcovat kufrem a po chvilce námahy je váš. Při nasazování obráceně, jen se musí víc lomcovat. Rozdíl je v tom, že dříve byl zámek u stupačky spolujezdce, není je součástí madla téhož. A ještě jeden rozdíl tu je. Pokud ST vypadalo bez kufrů poněkud divně, STX bez kufrů je čistokrevná hrůza. To zamrzí, protože jinak je to motorka svým sportovním „šmrcem“ k jízdě bez zavazadel rozhodně příhodnější než její starší sestřička.

 Naklonit se dá STX ješte daleko víc, tady zatím neškrtá ani stupačka. Pilot - h.stx
Naklonit se dá STX ješte daleko víc, tady zatím neškrtá ani stupačka. Pilot - h.stx

>

Pridané: 13.07.2004 Autor: r.gs Zdieľať

Súvisiace články:

Diskusia Diskusia k článku (170)  [Verzia pre tlač] Tlač

Galéria ku článku:

Galéria

Galéria

Galéria

Galéria

Galéria

Galéria

Galéria

PC verzia motoride.sk

© Copyright 2001-2024 Motoride.sk | ISSN 1336-6491 | info@motoride.sk | Podmienky poskytovania služieb. | RSS:
Obsah stránok MotoRide.sk je chránený autorským zákonom. Kopírovanie v akejkoľvek podobe bez súhlasu je nezákonné.
Počet návštevníkov Dnes: 96911 | Včera: 166149