Prezeráte si mobilnú verziu motoride.sk.
Prepnúť na PC verziu.
Pridané: 22.10.2007 Autor: Cendina
Čitatelia: 7850 [Mototuristika - Európa - Cestopis]
Tuhle dovolenou slibuju Rejdiovi už druhým rokem. Po Haluška-tripu, kdy ke konci mu lezla bryndza snad i ušima a šíleně mu pocukávalo pravé dolní víčko, mi rozhodně oznámil, že když já můžu mít dovolenou s haluškama chce on dovolenou pivní.
Sliby – chyby. Všechny plány zhatí, naši vepři boubelatí, ehm…tedy brácha. Celý loňský rok byly místo výletů do pivovarů, výlety do nemocnice. Naštěstí je Rejdio vytrvalej a nezapomíná, tak se včas připomněl a jeli jsme.
Vyrazili jsme až když se nám chtělo. Kurňa. Dyť máme dovolenou. Nic není domluveno na pevno, nic není směrodatný. Itinerář, pivovary, vše je vlastně jen jako inspirace, kdyby se nám tedy jako chtělo. Pravda – většinou se nám chtělo :-)
A protože na Slovensku je krásně, projíždíme nahoru k Beskydským horám po slovenské straně. Nádhernou projížďku nám spestřila tlupa 3 neohrožených tupounků na motorkách. Kdy jejich plynulá rychlost cca 140 km/hod po rovinkách přecházela neméně plynule pod 90 km/hod při sebemenším zakřivení silnice. Bohužel své umění jízdy předváděli až po předjetí a ne za námi.
Ve Frýdku-Místku má Rejdio babičku, báječnou paní s úžasným smyslem pro humor od který se špatně odjíždí. Proto k prvnímu pivovaru prcháme v celku pokročilé době. Na poprvé nepochodíme. Nechali jsme se odradit. Malý pivovárek v Hukvaldech je vlastně taková obyčejná vesnická hospůdka, kde si čistě náhodou vaří své vlastní pivo. Jen s ubytováním je kříž. Pít pivo a řídit motorku jsou 2 neslučitelný věci, takže nakonec právě tenhle problém rozhodl. Jediná možnost byli šílené unimo-buňky s ještě šílenějšími sociálkami kdesi uprostřed luk a s neonovým nápisem „Herna“ v popředí onoho pochybného stavení. Zaparkovat tady motorku, tak do rána přenesu matraci i s peřinou k ní a spím objímajíc přední kolo. Ani neochutnáváme a odjíždíme na další štaci – Štramberk.
Po chvíli hledání objevujeme krásně upravené historické náměstí s pivovarem i ubytováním pro nás i motorky v penzionku hned vedle. Hotoví masňáci s platebníma kartama….. Když si vzpomenu na ty první vejlety s motorkou kamsi do pustiny a spaní pod širákem s půlkou ksichtu ušpiněnýho od šmýru z kola motorky, jak se člověk prochrup objímajíc plechovou milenku. No jo. Ale zase se po ránu nerovnám půl hodiny, nehledám další hodinu keříček, za kterej bych si mohla jít ulevit a nekručí mi v břiše.
Vlastně je tu všechno děláno pro turisty, od Štramberských uší, přes historické náměstí, historickou procházku na nějaký hrad nebo rozhlednu nebo co to maj nad městem až po penzionky, obchůdky a pivovar.
Pěkně upravená restaurace dělená na 3 části, zahrádku, normální část a sklepní prostory, do kterých jsme umístili i sebe. Obsluha rychlá a slovensky mluvící, páč ze Slovenska pochází. Jídelní lístek omezen na 5 jídel v normálních ne-turistických cenách (kolem 100,- Kč).
Měli jsme to dobře rozdělený. Rejdio testoval světlý, já tmavý. Ovšem živit bychom se tím nemohli. Rejdiův popis piva se dělil na 2 kategorie 1) dobrý; 2) hmmmmm. Moje maličkost si zase pro změnu pamatuje už jen jedno jediný tmavý pivo, co mi fakt chutnalo, ten zbytek se slil do jediný tmavý divný žíznivý čáry, ze který mám akorát bolest hlavy.
Takže Štramberský pivo bylo prostě HMMMM. Ještě bych asi měla vysvětlit, že na rozdíl od většiny mých kolegů v práci, ve vesnici a okolí, Rejdiovi chutnaj přesně ty piva, co jsou tu pokládány za humus. Tj. všechno kromě Krušovic, Plzně nebo Gambáče. Chutnají mu piva méně hořká, nepasterizovaná, po kterých se nekrká, ale o to větší je jejich vliv na zlepšení metabolismu. Pro přímě uvažující lidi – zvukové efekty v noci pod duchnou linoucí se ztichlým pokojem připomínají nálety V1 a V2 na Londýn, poslouchané z nějaké hodně zapadlé vesnice za horama.
Tak pěkně jsem tenhle den měla naplánovanej. Samý vyhlášený zatáčky. Jenže kdo moh tušit, že jsem 100 let za opicema a tam kde kdysi byli kopce vysloveně motorkářský je dneska rozbitej asfalt a jezdí tam už jen zoufalci. Prča byla že bleskurychlé přejezdy mezi těmi pár místy byly většinou hezčí než samotná vyhlášená místa. Do toho všeho nám počasí zaslalo pár kapek svý špatný nálady.
Jeseníky jsme tedy opouštěli celkem rychle a bez zbytečného ohlížení, i když to jsou jinak překrásný kopce s nádhernou přírodou. Za Žamberkem začlo typické české závodění na silnicích. Řidiči okresu Rychnov nad Kněžnou jsou prostě vyhlášení. J První střelec v zatáčce předjíždí cyklistu, půlkou auta natlačen v protisměru na Rejdia a ještě troubí, asi aby dal důraz své vlastní blbosti. Další závodník se s námi chce honit cca 20 km a pak ho to omrzí, prudce zpomalí a chce nás pouštět uprostřed T-čkový křižovatky zrovna ve chvíli kdy jsou všude kolem auta. Aby si to v další chvíli zase rozmyslel a závodil dál. Poslední – skutečný sebevrah – zatáčkou projíží dostatečně „nadjetě“ tj. celým autem v protisměru, přímo proti nám….. Byl pekelně rychlej, pekelně tuněnej a pekelně blbej. I to se občas přihodí i v lepších rodinách. Samozřejmě všechno to chytá Rejdio a z první ruky, já jedu o pár metrů vzadu, dodržuju šachovnici a mám klidnou cestu. Rejdio mi razí volnej průjezd.
Cesta celkem tolerovatelná, žádný eňo – ňůňo. Ale utekla rychle. V Medlešicích pivovar najdeme na podruhé, po prvním oslovení domorodého občana. Pivovarské stavení do „U“ na kterém je viditelně ještě moře práce. Opadaná omítka, bordel ve dvoře, hospoda pravá vesnická, s dřevěnými stoly, ledabyle nahozenou omítkou a kulečníkem pro mladý. Bydlení bez šance. Jídlo – maximálně nakládaný hermelín. Sedáme si tedy váhavě ke stolu a necháváme si natočit půlku třetinky od každého druhu piva. A naše rozčarování se rychle mění v potěšení. Rejdio uznale povytahuje obočí a prohlašuje „DOBRÝÝÝÝÝ“, mě tmavý taky chutná, rozhodně o mnoho víc než to Štramberský. Ale to je tím že taky nemám ráda moc hořký pivo. Já vlastně pivo vůbec nemusím…. Necháváme si natočit další 2 litříky světlého pivka do PET-flašky a jedem si sehnat ubytování. Pochodíme až za Pardubicema směrem na Kunětickou horu.
Tak tady to tedy pro turisty dělaný není. On se tu turistický ruch, vlastně téměř nevyskytuje. Pivovárek si čepuje ve vesnický knajpě pro domorodce. Malé pivko stojí 8,- Kč, půllitránek 12,- Kč. Paní je příjemná a usměvavá, všici maj na háku celej tržní systém, obchod, zisky a jiné pitchoviny co nám do republiky dotáhla demokracie. Prostě to tu žije a dýchá svým vlastním tempem.
Ubytování – horkotěžko akorát tak v Chrudimi nebo Pardubicích. Jídlo – v sousední vesnici, možná, pokud zrovna nebudou mít zavřeno.
Bohužel jsem si nezapsala názvy piv a paměť mám děravou jak prostřílenej terč na střelnici po nájezdu kroužku pidlovokejch. Každopádně je to pivo točený trubkama z pivováru, nepasterizovaný a zatraceně dobrý. Vzhledem k tomu všemu se cena zdá naprosto neuvěřitelná.
Tento pivovar kromě své vlastní hospůdky dodává pivko ještě do jedné hospody v Chrudimi v centru města, jinak se v celorepublikový síti nevyskytuje a téměř se nedá sehnat.
Pridané: 22.10.2007 Autor: Cendina Zdieľať
© Copyright 2001-2024 Motoride.sk | ISSN 1336-6491 | info@motoride.sk | Podmienky poskytovania služieb. | RSS:
Obsah stránok MotoRide.sk je chránený autorským zákonom. Kopírovanie v akejkoľvek podobe bez súhlasu je nezákonné.
Počet návštevníkov Dnes: 47194 | Včera: 152744