Yamaha FZ 1

„Jak bych to upravil, co bych změnil“ a zima se stává nudným obdobím povinného stále stejného servisování. V mém případě to byla Suzuki bandit GSF1200N, nepřekonatelná motorka, která dokázala i přes starou technologii kdykoli nabouchat moderním nahatým svalovcům. Jenže po pár letech je už i ten nejbáááječnější stroj stále stejný. Chce to změnu.

Poprvé jsem ji spatřil loni na „papíře“, vzhled přesně podle mého gusta, sice pianíno (Yamaha, co by výrobce hudebních nástrojů je světoznámá), ale tahle firma dělá poslední dobou vůbec pěkný motorky. Od této památné chvíle prozření mě trápila jediná věc, malinko jsem našim povyrostl (cca 190 cm), asi mě dobře krmili, a jestli to bude zase japončickej minibajk pro řidiče do 170 cm, tak mi zůstanou oči pro pláč a rok čekání na další sérii novotin. Rozřešení padlo až na březnové výstavě Motocykl v Praze. Sedlo je ještě výš než na Banditovi, nohy se pod nádrž v pohodě poskládají. Posez vzpřímený, pohodlný. Řidítka široká s nádherným uchycením, škoda je měnit za jiné, ale asi to bude první úprava co mě čeká. Pro svý opičí pazoury bych potřeboval ještě pár cenťáku do stran a trochu víc dopředu. Taky to asi bude chtít nějaký větrný štítek, páč jinak ze mě bude Rambo od posilovací kůry vzducholamu z každé rychlejší jízdy. Je dost pravděpodobný že menším lidem vítr nebude tolik vadit, za to budou mít asi problémy s manipulací na místě.

Samozřejmě jsem se ji rozhodl koupit. Už jen proto že 150 koníků a 214 kilo pohotovostní hmotnosti dle velkého techničáku děsně štvalo mého souseda – kámoše, co si nedávno pořídil SV 1000. To jedno kilo rozdílu mu nedalo spát, chápu ho, je to pech, mít rychlejší a ještě k tomu lehčí motorku u souseda v garáži , takže jsme je „pro zajímavost – jak jinak“ dali zvážit. FZ-1 s plnou nádrží váží 218,5 kg a SV1000 též s plnou nádrží ovšem s laděnými (lehčími) laufy 216 kg. Soused už spí klidně a mě to nevadí. 150 koní je 150 koní.

Když mi ji přivezli, svítilo na tacháku 20 km. Konečně jsem pochopil jaký je to držet v ruce novej, panensky nepoznamenanej kousek. Točit se to může jen do 6000 otáček (krátkodobě i nad). Motor z R1-ky v tomhle rozmezí dává teprve tušit co umí, cejtim to. Pokaždý, když se přiblížím k tý magický zajížděcí hranici, tak se probouzí a chce si hrát. Na Banditovi jsem zařadil za 5 a jel pořád, už od 2000 otáček to krásně na tu pětku jelo, to FZ1 je na tom trochu hůř, na 6-ku jede až tak od 3000 ot. Taky to není špatný, ale tahle motorka není dělaná na to, aby se točila jak stabilák u vietnamskýho stánku. Prostě potřebuje otáčky. Teda ona zvládne netočit, ale váš mozek vám nedovolí nepodřadit a nepřidat plyn. Od 5000 ot. začíná už docela slušně zrychlovat i na 6-ku, lehce nad 6-ti tisíci jakoby chytla druhej dech, změní svůj zvuk a začíná být cejtit síla každýho koníku napreslých ve 4 válcích. Říká si o další přidání plynu, no… do teď měla smůlu, až po garančce. Ale že byla hodná, uděláme garančku rychle a brzo. Zvuková kulisa linoucí se z toho podivnýho výfuku nejni špatná a dává tušit že i přes všechny hlukový a emisní limity, který splňuje, bude ve vyšších otáčkách hoooodně zajímavá.

Poznámka pod okraj: Malé otáčky u téhle motorky neznamenají malou rychlost. Na 6000 ot. se ručička tachometru zastaví na 145 km/h, což na svižnější projížďky na klikatejch okreskách a státovkách bohatě stačí.

Zatáčky jsou zdrojem největších rozdílů mezi Banditem a FZ1. Nízká váha, tvrdý tlumiče, tvrdý rám a stříkačka krájí dávky adrenalinu a pouští je do krevního řečiště s přesností laboratorních měření a silou atomovky. Na dobrým asfaltu zatáčka střídá zatáčku a vy jste děsně rychlý, takovej pocit jistoty v nich snad nemůžou dávat ani nejmodernější tuningový pemprsky. Žádný spadnutí do náklonu, nakloníte a ona poslechne, není problém uprostřed zatáčky změnit stopu. Stupačky jsou umístěny docela dost vysoko, ale pude to… pude to!!!