Cesta po Evropě + Faro 2005 3/5

Tarifa a socha která stráží průliv

Trajekt z Maroka. Ty tam pluly každou chvíli

Faro 2005 15. - 18. 7. 2005

Co bych měl tak asi o tom psát? Jednou větou, je to největší setkání motorkářů v Evropě. Přijdou si určitě na své i příznivci kvalitní rockové muziky. Máme tolik zážitků, že by se mi to tady určitě nevešlo a o programu se nemusím zmiňovat - to ať si každý najde na netu sám. Jen je veliká škoda chodit v noci spát, protože vám něco uteče a pak toho budete litovat.

Něco málo o organizaci. Za celou dobu jsem neviděl a ani neslyšel žádné experty, kteří by se překonávali mezi sebou kdo má silnější nebo hlučnější motorku. Jak je to u nás samozřejmě zvykem. O vše se tam staralo spoustu členů místního klubu a rovněž najatá ochranka, která každou chvíli projížděla mezi stany na čtyřkolce a upozorňovala případné individua, jak že se to mají správně chovat. Zajištění WC, sprch i s velkými umyvadly se také nedá nic vytknout. Pravidelně jezdilo větší auto a všechny záchody (toiky) vyprázdnili a vystříkali vapkou. Bylo tam spoustu výčepních barů a ani chvíli jsem nepocítil dlouhou čekací lhůtu na jakékoli občerstvení. Dokonce když jsme přišli na výdej jídel a neviděli jsme konec řady, tak netrvalo dlouho a už jsme jedli ve velkém stanu. Tam také v určitých intervalech nad hlavami stříkala z jemných trysek voda, bylo to super osvěžení, hlavně když se teplota pohybovala tak kolem 40 stupňů ve stínu. Nejméně 2x denně všude po areálu chodili najaté brigádnice a sbírali veškeré nečistoty povalující se po zemi. Co mě asi nejvíce zarazilo, každý vás tam bere takového jaký jste. Nikdo si tam na nic nehraje, samozřejmě byli tam i tací co si motorky nechali dovézt auty nebo vozíky a potom házeli machry, také jsme potkali na benzínce partičku těžce napudrovaných německých harlejářů, kteří ani neví že je slušnost odpovědět aspoň na pozdrav, ale podotýkám takových lidí je tam opravdu minimum. Celý areál se nachází vedle letiště takže každou chvíli vám nad hlavou přistávají velké dopravní letadla. Pro zpestření největších hiců v poledne jsme jezdili na zhruba 2 km vzdálenou a dobře upravenou pláž. Teplota Atlantiku je sice poněkud nižší než u Středozemního moře, ale Čechovi zvyklému na studenější klima to nemůže přece vůbec vadit. Pro nenechavce, kteří podcenili výměnu pneu před vyjetím, je přímo u vjezdu zařízený pěkný servis, kde vám na počkaní vymění pneu případně něco spraví za dost lidové ceny.

Tomu říkám sestřih – FARO 2005

I tak se dá jezdit na vyjížďce

Velký jídelní stan

Podle Jardy Šímy, který všechny poctivě vyhledal a zapsal si je do svého notesu, tam bylo 25 Čechů a 2 Slováci. Aspoň podle jeho slov by chtěl napsat také něco o Fáru, aby tam přilákal více našich motorkářů. Jak už jsem psal předtím nemá cenu rozepisovat, co jsme všechno viděli, to si musí zažít každý sám. Já osobně, pokud mi to čas i peníze dovolí, pojedu někdy zase.

V sobotu jsme se rozhodli,že se podíváme do Sagresu. Je to asi kolem 100 km od Fara. Tam jsem viděl konečně ten pravý oceán. Nejjihozápadnější cíp Evropy.