Isle of Man 2016 - 1. preteky TT Supersport

V kamionu spíme v takových „fochách“ a já s Indiánem rovnou pod střechou. Takže i když se nám zrovna neproducírují po střeše racci, tak se stejně v tom vedru nedá moc spát. Naštěstí to ale vypadá, že na oba středeční závody a zbytek TT bude počasí zase celkem OK!

3. 6. 2016 pátek trénink TT Supersport

V pátek dopoledne připravil Aleš Yamahu R6 na poslední tréninky. Chtěli jsme ještě vyzkoušet znovu dva převody, aby si Indi vybral pocitově pro něj ten nejlepší a zároveň abychom se i my podle livetimingu podívali na top speedy a mohli tak porovnat, co má smysl. Ty rozdíly totiž už nebudou velký, protože se s výběrem předního kolečka a rozety motáme kolem podobnýho převodovýho poměru. Bez elektroniky na motorce je to samozřejmě oproti těm top týmům taková trochu nekonečná práce. Stačí, aby se změnilo počasí, a už ta motorka třeba nejede tak dobře, jako předchozí den, nebo může třeba v horách foukat protivítr.

Indi zajel dvakrát stejné kolo 18:42, jedno kolo 18:44 a jedno kolo 18:57. Top speedy byly po změně převodu na Sulby na chlup stejné a dá se říct i na Grandstandu, takže finální rozhodnutí bylo vrátit se k tomu, co jsme tam měli ve středu, a s čím Indi zajel zatím nejrychlejší čas 18:36. V pátečním tréninku Indián zajel celkově devátý nejlepší čas.

4-5. 6. 2016 víkend

Na sobotu připadl první závod třídy TT Superbike, který vyhrál Micky D a stanovil i nový traťový rekord s časem 16:58. Letos těm rekordům totiž opravdu svědčí počasí, takže si myslím, že jich ještě pár padne! Dosud jsme tu nikdy neodjeli všechny tréninky a dokonce i bez jakýhokoliv časovýho posunu. Po závodě nás čekal ještě trénink třídy Lightweight na dvě kola, kde jsme chtěli znovu vyzkoušet obě motorky, tedy Kawasaki týmu RT&E a týmu MIRT, aby bylo jasné, která pojede lépe v závodě. Hned první šla na řadu irská Kawasaki. Indi vyjel spolu s Peterem Hickmanem, se kterým se přetahovali na trati celou dobu, Indi celou dobu vedl ale v posledním úseku při zajíždění ztratil na Hickmana půlvteřinu a s časem 19:51 zajel zatím nejrychlejší kolo na twinu a celkově pátý čas. Do druhého kola vyjel Indi s naší Kawasaki. Seděli jsme s Alešem na zídce a sledovali livetiming. Indi už měl být podle času v Glen Helen ale stále nám tam „neblikl“ když v tu chvíli vyvěsili Red Fleg, červenou vlajku a v rádiu zaznělo, že je to kvůli incidentu na Glen Helen. Ve mně by se v tu chvíli krve nedořezal, ale na Retirement Office, kde se zjišťují informace o jezdcích nám řekli, že Indi zůstal stát ještě před Glen Helen z technických důvodů. Později jsme dostali informaci, že nehoda byla na Sulby straight a bohužel měla tragické následky, protože při ní zemřel Paul Shoesmith. Vedle toho byl náš problém s technikou absolutní prkotina. Paul po sobě zanechal přítelkyni a čtyři děti.

Indiána přivezl do depa nějaký motorkář a celý večer jsme čekali na motorku, které jsme se stejně nedočkali. Indián měl celou nohu od oleje, „Najednou mi začala klouzat noha z pravé stupačky, tak jsem se podíval, a celá moje bota i noha až po koleno se leskla od oleje, tak jsem zastavil a chvíli na to byla červená vlajka.“ V jedenáct jsme se ptali na technické kontrole, jestli už tam náhodou naše motorka není, ale řekli nám, že nejdřív za další dvě hodiny, takže jsme šli spát.
V neděli ráno jsme vyzvedli motorku a začali hledat problém. Naprosto nemožnej úkol, protože olej byl zkrátka úplně všude, přestože v motorce chyběly cca čtyři deci. Zadní kolo už začalo být taky takové usmolené, ale výrazně to zachránil velký blatník od Motoforzy. Když jsme motorku očistili a znovu ji zahřáli, vyvzlínal olej ze všech možných koutů, takže stejně nebylo jasné, odkud to uniklo a tak se Aleš rozhodl přetěsnit celou pravou stranu motoru, všechno co přetěsnit šlo a znovu přetáhnout šrouby. Budeme mít ještě šanci to vyzkoušet v pondělí po závodě Supersportů.

V neděli večer nás čekal ještě jeden úkol, a to trénink Pit Stopu, na který jsme se rozhodli zvolit čistě český osazenstvo, aby v případě problému nemusel Aleš řešit ještě nějakou jazykovou bariéru. Tankování tak obstará Petr Civín, Aleš Sýkora se postará o otevření a zavření nádrže a o Indiána s pitím a Zdeněk Zaza Zámečník o tlačítka zapalování, pit limitru a zadního světýlka a vyčištění předního plexi. V případě potřeby podává druhou helmu Alešovi.

7. 6. 2016 TT Supersport 1. závod

A je to tady! Ráno je vidět na Indiánovi malinko nervozita. Zaza ho na devátou ráno objednal na masáž zad, protože si Indi lehce namohl sval pod lopatkou na pravé straně, a tak se vrátil zatejpovanej. Kluci si museli nachystat všechny věci na pit stop, nehořlavé obleky, a taky benzín do tankovacího stojanu na pit lane. Yamaha prošla technickou opět bez zaváhání. Startovní číslo sice Indiánovi zůstalo, ale v rámci pozic na startu ho posunuli na pětadvacátou příčku. Prvních dvacet totiž zůstává tak jak jsou bez ohledu na to, jak zajeli v tréninku. Nevěděla jsem co dřív, protože jsem byla ověšená foťákem, gopro kamerou, a dvěma telefony jeden na livetiming a jeden na facebook pro okamžitý info a záběry.

Jakmile Indi odstartoval, utíkala jsem k media centru, abych vychytala co nejlepší signál WiFi. První co mě napadlo „Indián jede už od startu bomby!“ a taky že jo! Hned první kolo s pevným startem za 18:36, což je opět překonání jeho osobáku a hlavně umístění v top patnáctce bylo opravdu krásný sledovat. Všechny ty slavný a rychlý jména, špičkový týmy a technika, to je prostě úžasný vidět toho našeho Indiána mezi nima!

Po druhém kole následoval Pit Stop, který se klukům povedl bez nějakého zaváhání. Například Gary Johnson strašně na dotankování zavázl a to i pár dalších, kvůli drobným chybkám, jako právě zapalování, pit limitry s omezením rychlosti atd. Indi se první kolo dotáhl na Dereka McGee a nemohl se ho dlouho zbavit, ve druhém kole, které dal také za 18:36, už jej ale předjel a po tankování už pak jel víceméně sám. Panovalo fakt velký vedro, což asi mělo vliv na výkon naší Yamahy, protože top speedy s každým kolem malinko klesaly a rozdíl tak byl na Sulby oproti nejlepším cca 12-15 mil v hodině. Přesto jel Indián skvěle a zajížděl v závodě zatím nejrychlejší časy, co kdy dal, a celkově se pohyboval okolo třináctého až patnáctého místa. Poslední kolo se Indi malinko zhoršil a s časem 18:41 projel cílem jako šestnáctý. Po technické kontrole byl následně diskvalifikován Michael Dunlop a Rob Hodson, takže finálně Indiánovi patřilo čtrnácté místo, nicméně o sedmnáct vteřin nevyšla stříbrná replika, a tak se musel Indián spokojit s bronzovým Merkurem. „V posledním kole jsem jel, co to šlo, ale rozhazovaly se mi řidítka. Říkal jsem si, že asi na to už dost tlačím a letím, ale po dojetí závodu jsem zjistil, že mi vytekl tlumič řízení. Ale i kdyby nevytekl, na stříbrňáka by to stejně asi o chlup nebylo, těžko říct. Ian Hutchinson nasadil neskutečný tempo, takže to, co by mi loni krásně na stříbro stačilo, tak letos už to bylo zase málo. Ve středu musím prostě ještě víc zatahat!“

Michael Dunlop byl diskvalifikován za zakázaný díl na motoru, který koupil od týmu Mar-Train, a podle vyjádření ani on, ani tým, který motor prodal a ani motorář, který jej dělal si nevšimli, že to neodpovídá pravidlům a tak se Michaelovi za komplikace omluvili. Rob Hodson dostal diskvalifikaci za větší objem motoru (údajně měl ve svojí Suzuki GSXR 600 použitý motor o objemu 750, ale prý o tom nevěděl).

Večer jsme dostali možnost odjet ještě jedno kolo ve třídě Lightweight, kdy Indián chtěl znovu vyzkoušet našeho twina. Po návratu do depa jsme se nakonec po dohodě s celým týmem rozhodli, že závod pojede na irském twinu, protože nemáme úplnou jistotu, že se znovu olej neobjeví a na zkoušení někde na okruhu už nám bohužel nezbývá čas.
Večer jsme se všichni rozhodli jít na tradiční vyhlášení do Villa Mariny, kde si Indi převzal sošku z rukou Briana Reida, a neodpustil si malej fórek, když si přímo na podiu vyfotil s Brianem „selfie“! Nutno podotknout, že to byla vůbec první selfie fotka, co kdy Indián vyfotil :-D